K lidské přirozenosti patří i touha poznávat to dosud nepoznané. A z toho pramení pochopitelně i častá touha lidí cestovat. Každého z nás přinejmenším občas napadne, že by to chtělo někam odjet, opustit dočasně své působiště a poznat i cizí místa ve stejně cizích krajích. A když už nás takové myšlenky přepadají, nejednou jim podlehneme a zkrátka někam vyrazíme.
Kam? A jak? To už je u různých lidí rozdílné. Někdo dává přednost svému naprosto individuálnímu pobytu a programu, a tento se pak vydá tam, kam si cestu zařídí se vším všudy sám. Zatímco jiný s tím nechce mít žádné potenciální starosti, chce to mít maximálně pohodlné, a pak to pochopitelně nechá vyřídit nějakou cestovní kancelář, od níž si koupí některý z nabízejících se zájezdů.
Ať už se kdokoliv rozhodně pro kteroukoliv z těchto možností, může si u nás přijít na své. Nikomu tu nejsou takové možnosti upřeny. A nemusíme si pochopitelně ani vybírat jednu z nich, můžeme rovněž cestovat jednou tak a podruhé onak. Jak je nám libo.
Cestování je tedy dnes už běžné a dostupné. A dá se docela pravdivě tvrdit, že o tom, zda bude někdo z nás cestovat nebo ne, rozhodují už jenom naše zájmy a peníze, které si vyděláváme. Protože všechno něco stojí. A ne na všechno při svých platech máme.
Ale aspoň na nějaký ten prostější zájezd o dovolené bychom si asi měli dokázat našetřit. Abychom aspoň občas mohli pomyslně vylétnout z hnízda a podívat se, jak to chodí někde jinde, užít si to tam a třeba se i něčemu přiučit. Protože to nikomu z nás neuškodí. Cestování nám zajisté něco dává, a kdo by se ho musel nebo chtěl zříkat, byl by o to ochuzen.
Ať už jsme tedy kýmkoliv, vyrazme občas do světa. A buďme rádi, že tak můžeme učinit bez omezení a ponižujících procedur, jakým byli našinci vystaveni ještě nějakých třiatřicet let zpátky. Za éry socialismu, kdy se dalo relativně bezproblémově cestovat jenom do hrstky ‚těch správných‘ zemí.