V tomto období bývá v lese hlava na hlavě. Všichni mají tašky, košíky, kbelíčky a čert ví co ještě, aby to nich mohl dávat to co najde. Nemyslím tím nyní plechovky, kapesníčky a tak podobně, čehož je v našich lesích stále více a více, ale myslím houby. Ham mňam. Každý houbař by měl vědět co může odnést domů a co musí nechat v lese. Potíž je v tom, že si někteří myslí, že houby znají a pak končí v nemocnici s výplachem žaludku. Pokud měli hodně štěstí, jdou domů bez následků. Pokud ne, může to celé končit velmi špatně. Spousta lidí se i v dnešní době domnívá, že nejjedovatější houba je muchomůrka červená, kterou bezpečně pozná.
Proto bere všechny ostatní hlava nehlava, a to je to, nač může hodně doplatit. Tak za prvé, muchomůrka červená není určitě naše nejjedovatější houba. Některé starší prameny dokonce uvádějí, že když se povaří a voda se vylije, je prý jedlá, ale raději to nezkoušejte. U nás ještě nebyla zaznamenána smrtelná otrava touto houbou. Zato její sestrou ano. U nás se vyskytují čtyři její sestřičky, jejichž požití může mít fatální následky. Jejich názvy vám nic neřeknou bez fotografií a popisu, proto si je pečlivě nastudujte jinde. Jsou to muchomůrka tygrovaná, tygrovaná jedlová, zelená, jízlivá a jarní.
Ale pozor, ani ony nemají mezi sebou toho nejjedovatějšího zástupce co se množství toxinu týče. Zde vede jednoznačně pavučinec plyšový. Naštěstí je tato houba u nás poměrně vzácná, a navíc se nepodobá žádné, která se sbírá, takže otravy jsou spíše vzácností. Dále si pak dávejte pozor na čepičatku, vláknici a závojenku. Již zde není místo k bližšímu seznámení s těmito potvůrkami, takže si je vyhledejte a uložte do paměti. Vyhněte se jim velikým obloukem. Nejčastější otrava je z muchomůrek, protože u nic je snadná záměna růžovky za tygrovanou. Proto si při sběru dávejte velký pozor.